Dětem skončily prázdniny a rodinný život se vrací do normálu. Pro někoho úleva, pro někoho představa věčného domlouvání, říkání věcí stokrát, postrkování k úkolům. Věčný evergreen na kurzech asertivity je otázka „jak to udělat, aby to dítě nemělo takový bordel v pokoji?“ Děti by zase ocenily, kdyby je dospělí neprudili. Takže co s tím? Jak využít asertivitu? Jak to dělám já?
Především je fajn si uvědomit, že všechno záleží na domluvě. A nejlíp na domluvě předem. Takže co to vzít jako výzvu pro další školní rok? Já jsem třeba udělala tohle. Dětem jsem řekla: „Leží mi na srdci nějaké věci, které bych s vámi moc ráda probrala. Kdy si na to uděláme čas, co navrhujete?“ Instantní rada*: krok číslo 1 je získat děti pro společnou věc, aby věděly, že mi záleží na jejich názoru a že je beru vážně. To je vůbec dobrý kultivovat a je to součástí asertivního chování. Protože v rodinném soužití jde především o spolu-práci. Krok číslo 2 napíšu si na papír věci, které mi přijdou pro fungování rodiny důležité. Promítnu si minulý rok a to, co šlo dobře, a co z mého pohledu nefungovalo. Zapíšu si ocenění všech členů rodiny za to, co fungovalo (asertivní člověk si všímá toho, co se daří!). U toho, co nefungovalo si představím, co potřebuji jinak. To si zapíšu a vyberu 2 věci, které budu chtít s rodinou probrat. Ostatní si nechám na jindy, abych je nezahltila (to je český ne-asertivní nešvar: využít toho, že mě druhý poslouchá a naházet toho na něj co nejvíc. Blbý je, že příště mě už nebude chtít poslouchat).
Takže například mě opravdu vyčerpává, že syn ráno hází pyžamo na podlahu před skříň. Potřebuji, aby ho dával do kapsáře (který má na to pyžamo). Proč? Protože mě to nedá, a každý den ho seberu, a to mě štve. Taky se mi někdy plete pod nohy. A taky si myslím že je fajn, když má každá věc svoje místo. Takže mu říkám „prosím tě, dávej pyžamo do kapsáře. Často ho sbírám já, a někdy se mi připlete pod nohy. Je to OK nebo můžu něco udělat pro to, aby to fungovalo?“ Syn: „Mami, když mě tam (nahoru ke kapsáři) nebaví chodit.“ Já: „Aha, dobře, a pomohlo by ti, kdybychom ten kapsář dali někam, kde by to bylo snazší?“ Syn: „Jo.“ Já: „Tak dobře, pojďme to vymyslet, co navrhuješ?“ Syn jde a vymýšlí, nakonec se dohodneme, že kapsář může být na jiném místě, kde bude líp „po ruce“. Já: „děkuju, že se na to teď můžu spolehnout a jsem ráda, že jsme se domluvili.“
Já vím, jde jenom o kapsář. Ale podle mě jde především o to, že se učíme domlouvat: já ho učím, že i druzí mají své potřeby (já), které jsou pro ně důležité. A zároveň mě ale zajímají i jeho potřeby, a beru je vážně. A zkoušíme se domluvit. Někdy to jde líp, někdy hůř. Ale funguje to. Na tom asertivní komunikace staví.
Proč to celé píšu? Protože si myslím, že v otázkách úklidu často dochází ke zbytečnému nedorozumění a manipulaci. Když řeknu „ukliď si v pokoji.“, může to znamenat leccos. Třeba dítě půjde a srovná si časopisy. Nebo naháže pár kousků lega do krabice. A protože já jsem tím myslela vlastně „ustel si, vyluxuj, odnes špinavý hrnky do myčky, posbírej špinavý prádlo a hoď ho do koše, vyvětrej si, ukliď si na stole, vyluxuj…“ tak nejsem spokojená. A dítě taky ne, protože „mami co pořád po mě chceš?“ – ano, ono nám fakt nemůže vidět do hlavy a ptá se právem. Instantní rada*: když chcete, aby si dítě uklidilo v pokoji, buďte konkrétní. Co chcete, aby udělalo? Například tedy řekněte „prosím, odnes špinavé nádobí ze svého pokoje do myčky a vyvětrej, díky.“ Když budete konkrétní a dítě nezahltíte, a navíc ještě opravdově poprosíte a poděkujete (učíme přece děti slušnému chování), a navíc ve své žádosti vytrváte, uvidíte, že to bude fungovat.
Asertivitu jsem učila ještě dávno před tím, než se narodily moje tři děti. Ale pravdou je, že ji dokážu docenit a blahořečím jí až teď, kdy mi (nám) nesmírně pomáhá.
Chcete si to přijít vyzkoušet? Nebo máte pocit, že to nefunguje dostatečně? I s tím Vám pomohu na Kurzu asertivity. Jděte do toho. Prosaďte se s lehkostí.
Chci si přečíst další blog, chci kontaktovat Emilii nebo podívat se na Facebook stránku Kurzy asertivity.
* Instantní rada je jen jedna z možností asertivní komunikace, kterou můžete udělat. Protože možností je vždy desítky, a asi by to nikoho nebavilo číst. Chcete být asertivní? Naučím Vás to.