Umět odmítnout se vyplácí, na tom se asi shodneme. Proč ale takové téma, jako je „říct ne“, řeší dospělí lidé? Vždyť jedna z prvních věcí, které se dítě učí (a ze kterých rodiče doslova kvetou), je vymezování. A přesto s ním míváme v životě potíže. Připravila jsem pro vás zdarma ke stažení motivační obrázek „Jasné nebe jasného NE“.

Obrázek ke stáhnutí: Hvězdné nebe

Obrázek namalovala jedna z účastnic mého kurzu asertivity. Veroniko děkuji. Můžete si jej vytisknout a nalepit někam, kde ho budete mít na očích. Jedenáct hvězd symbolizuje úspěchy v odmítání. Neváhejte si hvězdu vybarvit pokaždé, když se vymezíte v něčem, co vám už dlouho leží v žaludku.

Možná jste nad tím doteď mávli rukou. A možná je teď čas začít mávat svému lepšímu pocitu.

Chcete si o odmítání přečíst víc? Pojďme na to. V mých kurzech asertivity, i v mé psychoterapeutické praxi, hraje odmítání důležitou roli. Proč?

Kde jsou moje hranice?

Zjednodušeně řečeno, hranice naší osobnosti se utváří vzájemným dialogem odmítání a přijímání. Představte hranice na mapě. Nebo celnici. Každý z nás má své celníky, kteří vše, co žijeme hlídají. A my jim dáváme pravidla, podle kterých mají pracovat. Příkladně, pokud má váš celník v popisu práce „je slušné druhému vyhovět“, co udělá, pokud uslyší od náhodného prodejce „a proč si to připojištění k telefonu nechcete koupit, když je to výhodné?“ No přece pohotově vysype z rukávu argumenty a informace. Ale tím zároveň otevírá hranice vaší země a vpouští druhého člověka dál. Možná, že ten člověk bude slušný, a vše je OK. Ale možná bude manipulovat, a vy se tím, že jste ho pustili do svého území, oslabíte. A oslabení obvykle vede k podlehnutí, a to vypadá v reálu tak, že si to připojištění nakonec koupíte, ale v duchu si nadáváte. Obracíte agresi proti sobě, a tím se oslabujete ještě víc.

Co z toho plyne?

Že vytváření hranic máte ve svých rukou.

Vy zadáváte práci svým celníkům.

Vaši celníci mají za úkol chránit váš osobní prostor.

Hranice vymezují prostor, ve které vám je dobře.

Jak se učíme odmítat

Z pohledu vývojové psychologie je období vzdoru (mezi 2-5 rokem) velmi podstatná etapa. Malý člověk se díky vymezování učí oddělit sebe od okolního světa (věděli jste, že docela dlouho dítě vnímá sebe a matku neodděleně? Jako jednotu?), prozkoumává svůj vliv, poznává důsledky svého chování, a prochází jednou z důležitých separačních fází. Tím, že člověk projde zdravě separačními fázemi, může se ve vývoji posunout dál. Co dítěti umožňuje projít zdárně obdobím vzdoru?

1. Dítě se cítí v bezpečí. Má v pečujících osobách jistotu a důvěřuje jim. Máte-li chvilku, můžete si pustit následující video. Zde je záznam z psychologického experimentu zkoumajícího typy vztahové vazby: bezpečnou, úzkostnou a vyhýbavou. Vidíme matku a dítě, kteří vejdou do místnosti s hračkami. Matka si chvíli s dítkem hračky prohlíží, a po chvíli je slyšet zaťukání na dveře a matka odejde. A můžeme pozorovat reakci dítěte. Při bezpečné vztahové vazbě dítě při odchodu matky začne plakat. Podstatné ale je, že když se matka vrátí do místnosti, dítě se v její náruči uklidní a vrátí se ke hře. Při úzkostné a vyhýbavé vazbě je tomu jinak, dítě buď reaguje přehnaně úzkostně a ke hře se nevrátí anebo je apatické. O vztahových vazbách napíšu ještě obšírněji v jiném článku.
2. Dítěti je umožněno se vymezit. Znamená to, že rodiče připouští, že dítě může mít vlastní názor, a že je to v pořádku. Neznamená to, že mu musí vše dovolit. Dítě cítí, že je přijato a milováno, i když se vymezuje.
3. Dítě zažívá přiměřené vymezení druhých. Pozoruje, jestli a jak se umí vymezit maminka, tatínek, sourozenci, okolí. A jestli je jejich vymezení přijato.

Buď tedy dítě pozoruje, že jeho máma (nebo táta) umí říct vlídné i rázné NE, je srozumitelná, otevřená, a okolí ji respektuje, vytvoří si představu o světě, kam NE prostě patří. Naučí se, že lidé si mohou vzájemně něco odmítnout bez výčitek, hádek, bez pocitu strachu. Ví, že se odmítá „něco“ a ne „někdo“. A tím pádem se může ve vztazích cítit dobře, v bezpečí.

Pokud ale pozoruje mámu (nebo tátu), která je pasivní nebo agresivní, vymýšlí si, jen aby nemusela říct NE, vytvoří si dítě představu o světě, kde je NE tabu. Pokud vidí, že máma se sice vymezuje, ale její okolí ji neslyší nebo ji ignoruje, naučí buď ignorovat druhé anebo svá vymezení potlačovat. Nebo se naučí také manipulovat. Třeba citovým vydíráním, vymýšlením si, obviňováním. Nebo se naučí přizpůsobit i za cenu, že je to sebedestruktivní.

Ať je to jakkoliv, na každé trápení existuje lék, na každou nejasnost rada. Asertivita je velmi dobrým pomocníkem, když se zajímáte o čistotu a srozumitelnost komunikace. O zásadách odmítnutí napíšu zase příště. A budu mít radost, když si stáhnete můj motivační obrázek a postupně začne zářit vaše Jasné nebe jasného NE.

Chcete si přečíst další články? Kouknout na další kurzy komunikace a asertivity? Nebo mi napsat? Ráda Vám pomohu. Nebo se možná poohlížíte po psychologovi, někom, kdo by Vás vyslechl a poradil? Mrkněte na můj tým Poradny Praha. Těším se na všechna setkání.