Většina lidí přijde na můj kurz asertivity s tím, že potřebuje „ustát tlak okolí a zůstat sám sebou“. Ať už je to o tom, že „šéfová v práci se chová jako fůrie. Vtrhne do kanceláře bez zaklepání, začne na mě valit úkoly, mluví velmi nahlas, a já si ani nestačím psát poznámky. Nakonec z toho půlku věcí zapomenu, a ona na mě znovu zvyšuje hlas a říká mi, že jsem neschopná.“ nebo „jsme s manželem doma, on si něco pracuje, a já také. Zavolá na mě, ať mu přinesu kávu, něco dobrého, podruhé ať zapnu hudbu nebo zavřu okno. Vstát by mohl úplně stejně on, ale přesto to vyžaduje ode mně.“ To jsou nepříjemné situace, ale bohužel úplně běžné. Chcete to mít jinak, ale bojíte se, že druhé naštvete. Co s tím? Nabízí se mít vždycky po ruce dost dobrých důvodů a vysvětlení, proč takové chování není fér. Dobře, dejme tomu, že vás naučím být ještě lepší v argumentaci. Co se stane pak?
Buď se člověk, se kterým se bavíme, bude cítit poražený anebo ještě přidá plyn. Roztočí kolo přesvědčování, zdůvodňování a obhajování. Je to v podstatě bitva o to, kdo má pravdu. Když dojdou argumenty typu „měl bys protože“, půjčíme si názor strýčka Googla nebo nějakého profesora, případně se vytasíme se „znám někoho, kdo to zažil“ anebo „jsem starší, mám víc zkušeností“. A když dojdou „pádné“ argumenty, začneme manipulovat. „Kdybys mě měl rád, tak bys to udělal“, nebo „a to mi řekni, co budu dělat, když mi teď nepomůžeš?“, případně „je přece normální, aby…“ A protože manipulace vyvolává velmi nepříjemné emoce, skončí taková interakce obvykle pláčemm nebo zlostí, pocitem ponížení, sebelítostí nebo strachem. Instantní rada*: důležité je vědět, že když Vás někdo tlačí ke zdůvodňování nebo není spokojen s vašimi odpověďmi, vypovídá to víc o něm než o vás. Pravděpodobně vás chce přesvědčit a potřebuje od vás ten správný materiál v podobě argumentů (aby se mohl vytasit s těmi svými). Vy můžete tedy například na dotaz „a proč?“ klidně odpovědět „rozumím tomu, že tě to zajímá“, tedy vyjádřit druhému pochopení. Další možností je vůbec se nenechat vyvést ze svého stanoviska k argumentaci. Tak například já jsem dnes šla do obchodu a chtěla jsem špaldovou mouku. Ta ale došla. Prodavačka mi říká „špaldu nemáme, ale máme červenou pšenici. Ta se chová hodně podobně. Na co špaldu potřebujete?“ Zaprvé mi bylo líto, že nebudu mít špaldu. A taky jsem byla trochu naštvaná, protože naposledy jsem tam šla pro vločky, a ty taky neměli. A bylo mi jasné, že když začnu mluvit o tom, na co špaldu potřebuji, prodavačka mi bude argumentovat, že červená pšenice je v podstatě skoro špalda. Ale já chci špaldu. To je to, o co tu jde. Takže jsem na otázku „na co špaldu chcete?“ odpověděla jen „já potřebuji špaldu.“ Dovedu si představit, že bychom si mohly dost dlouho povídat o rozdílu červené pšenice a špaldy nebo o tom, že opět nemají to, co potřebuji. Ale proč?
Bohužel už v dětství zažíváme tlak na vědomosti, na pádné argumenty. Je potřeba mít vždy po ruce správnou odpověď. Když ji nemáme, hrozí pětka, ponížení, výsměch, eventuelně strach „co tomu řeknou doma“. A protože základní lidskou potřebou je cítit se v bezpečí, velmi rychle se naučíme vyhýbat nepříjemnému tlaku. Jak? Naučíme se být pohotoví, na všechno vždy hned odpovědět, příliš se nelišit v názoru, případně si jiný názor nechat pro sebe. Tím ale sebevědomí neroste, spíš naopak. A vůbec to není asertivní chování.
A proto neučím jak být lepší v argumentaci. Jak druhého porazit v souboji důvodů nebo ho přesvědčit. Záleží mi natom, aby lidé pochopili, že asertivita jim pomůže zůstat úplně v klidu i bez argumentů. Že je nepotřebují, a přesto se mohou prosadit. Že jejich hodnota nezávisí na „správé odpovědi“. A hlavně, že nemusí na vše odpovídat, obhajovat se, vysvětlovat nebo se omlouvat. Existuje řada asertivních technik, které učím, a které skvěle fungují. Ustát si svůj názor bez boje, v klidu a s respektem k názoru ostatních. Je to velmi, velmi úlevné.
Chcete se to naučit? Přijďte na můj kurz, vyzkoušejte, ptejte se, a uvidíte, bude to fungovat. Chcete si přečíst další blog? Nebo mi napsat? Ráda Vám pomohu. Sledujte stránku na Facebooku Kurzy asertivity.
* Instantní rada je jen jedna z možností asertivní komunikace, kterou můžete udělat. Protože možností je vždy desítky, a asi by to nikoho nebavilo číst. Chcete být asertivní? Naučím Vás to.